Žiarli váš kôň

Našiel som na nete:

Toto jaro jsem svého staršího drezurního koně dala na drezurní důchod a předalaho profesionálnímu jezdci honebních soutěží u nás ve stáji. Do boxu vedle svéhodůchodce jsem si přivezla nového drezurního koně.  I přes to, že jsem očekávala, že můj starý kůň může být trochu uražený, že již nadále není na seznamu jakočíslo jedna, byla jsem přesvědčená, že není natolik kognitivně vyspělý, aby prožívalskutečnou žárlivost. To by přece byly přesně takové ty polidšťovací nesmysly, předkterými jsem ve svých článcích vždy varovala, ne? 

Ale když jsem sledovala svého dříve interaktivního a komunikativního koně, jakskáče proti mřížím pokaždé, když kolem prošel jakýkoliv kůň, agresivně kope dodveří boxu mého nově příchozího koně nebo si stoupne hlavou ke zdi ve viditelnésrdcervoucí depresi, začala jsem pochybovat.  Když nakonec v jasné zoufalésnaze získat mou pozornost agresivně skočil i po mně a posléze mě hlavou abradou přitáhl k sobě a snažil se mě tam udržet, jsem se i jako cynický vědecrozhodla své předpoklady přehodnotit. 

Sekundární emoce u zvířat

Až do nedávné doby většina psychologických výzkumníků věřila stejně jako já, žezvířata mohou prožívat stejně jako lidé primární emoce jako štěstí, smutek, hněv astrach, ale sekundární emoce jako pýcha, stud a žárlivost vyžadují sebeuvědomění,sebereflexi a chápání vědomých záměrů ostatních a že tyto schopnosti jsouznámé pouze u lidí, možná u některých druhů primátů a kytovců. Kognitivníetologové (kteří studují mentální schopnosti, emoce a motivaci zvířat) dnes alezpochybňují předpoklad, že sekundární emoce by se objevily u lidí, aniž by sevyvíjely i u zvířat (např. Bekoff, 2002). A nedávné výzkumy jejich názor potvrzují.Žárlivost byla především sledována u romantických párů, kde je klíčem kognitivníposouzení hrozící krizové situace (Je atraktivnější než já? Budou spolu sami?Opustí mě?). Ale sociální psychologové Christine Harris a Caroline Prouvost z University of California vyvodili, že žárlivost může mít také primární formu, kterámůže být spuštěna bez celkového kognitivního chápání sebe sama nebo bezzhodnocení významu a důležitosti interakce. Poznamenali, že několik studiíprokázalo, že miminka už ve věku šesti měsíců plakala a rozčilovala se, kdyžjejich matka věnovala svou pozornost realisticky vypadající panence, ale neplakala,když se věnovala knize. 

Vědci pokusy zopakovali se psy a došli k podobným závěrům. Psi reagovalipodobně jako děti. Když majitel svého psa ignoroval kvůli hře s realistickyvypadajícím plyšovým psem, většina psů projevovala chování, které i ti nejpřísnějšívědci museli nazvat žárlivostí. Psi se snažili dostat čumáky a postrkováním mezihračku a svého majitele. Někteří se dokonce snažili vycpaného protivníkanapadnout. Toto chování se neopakovalo, pokud majitel ignoroval svého psa kvůlihře s plastovými kbelíky nebo četbě knihy. Harris a Prouvost argumentují, že setato primitivní žárlivost mohla vyvinout u sociálních druhů (jako jsou psi), které majíněkolik mláďat, která soutěží o ochranu, potravu a lásku od své matky. Podobněse může žárlivost objevit u zvířat, která potřebují k přežití spolupráci ostatníchčlenů skupiny nebo smečky, u kterých se vytváří svazky a mohou být ohroženarivaly. Tento poslední argument by mohl naznačovat možnost žárlivosti u koní, kteřívytvářejí přetrvávající vazby v rámci stáda. 

Žárlivost nebo ochrana zdrojů? 

Další krok – zdali je kůň schopen cítit žárlivost proti soupeři, který může ohrozitpouto, které sdílejí se svým lidským majitelem – je značným skokem. V průzkumu907 majitelů domácích zvířat zjistili Morris a jeho kolegové (2008), že majitelévšech druhů domácích zvířat uvedli, že jejich zvířata prokazují primární emoce(zájem, zvědavost, strach, radost, lásku, překvapení, smutek a hněv), ale pouzemajitele psů a koní uvedli výskyt sekundárních emocí jako žárlivost, pocit viny ahrdosti. Z 69 majitelů koní uvedlo 79 procent, že jejich koně žárlili. Konkrétníkontexty této žárlivosti nebyly ale dále zkoumány. 

Ochrana zdrojů (hlídání ceněného majetku před lidmi nebo jinými zvířaty) jeběžným chováním u psů. Sahá od relativně neškodného chování jako je odběhnutís požadovanou hračkou, až k agresivnějšímu chování, jako může být vrčení napřibližujícího se člověka, honění nebo kousnutí. Z evolučního hlediska dává ochranazdrojů smysl. Udržet si například jídlo, kamarády a žádoucí životní prostor je dobrépro reprodukční úspěch a k maximalizaci vlastního genofondu. Nicméně u našichdomácích společenských zvířat to nebývá právě žádoucí, zejména pokud byochrana byla namířena proti lidem. Nicméně, obecně se bere ochrana zdrojů předčlověkem, ale je pravděpodobné, že člověk jako poskytovatel potravy a lásky, se pro zvířata stane “zdrojem” hodným ochrany. V tomto případě můžeme vidět, žekůň si hlídá “svého člověka” před ostatními koňmi. 

Pokud si myslíte, že váš kůň si vás hlídá jako cenný zdroj, řešením může být poskytnutí něčeho žádoucího pokaždé, když je přítomen koňský nebo lidský rival. Jak je uvedeno ve veterinární příručce Merck (tinyurl.com/merck-aggression), měli bychom se vždy vyhnout trestu. Chceme, aby se s přítomností rivala spojovaly jen příjemné zážitky. 

Potencionálně, pokud koně mají pouze omezené nebo žádné možnosti vytvářet si pouta s ostatními koňmi, pocity žárlivosti mohou vyvstat i ve vztahu k lidskému majiteli v případě, že má kůň pocit, že je toto pouto v ohrožení. K tomu, aby kůň žárlivost pocítil, musí opravdu existovat vztah, který se snaží ochránit. A když přijde na to, zda kůň dokáže cítit trvalé pouto k jedné konkrétní a specifické osobě… tady je to složitější. 

Definice pouta nebo vazby

Vazba nebo pouto, tak jak jej popsal John Bowlby (1980, 1982), se vyvinula jako způsob zachovat vztah ke konkrétní bytosti z důvodu ochrany, který byl považován za kritický pro přežití kojence. Upevňovací chování je vyvoláno v době ohrožení ve snaze udržet nebo znovu získat blízkost k určité bytosti. Takže miminkům, která se drží v blízkosti svých pečovatelů, se vede líp než těm, která se v blízkosti nedrží. Mají tak větší šanci přežít a předat podobné chování na své potomky. Podobné vazby ale neexistují jen mezi dětmi a jejich pečovateli, ale také ve vztazích k přátelům, vrstevníkům, sourozencům nebo partnerům. 

Výzkumníci argumentují, že žárlivost je pouhým projevem úzkosti spojeného se vztahy. Když jsou pouta vztahu nejistá, existující hrozba ztráty partnera motivuje chování (dokonce destruktivní a kontraproduktivní chování), které by mohlo vazby získat zpět, žárlivost pak vystrkuje růžky. 

Hlavními rysy Bowlbyho systému vazeb jsou:

• Vyhledávání blízkosti: chceme být blízko osobě, které jsme nakloněni. 

• Bezpečí: Ve chvíli ohrožení tuto osobu vyhledáváme kvůli ochraně. 

• Bezpečná základna: blízká osoba může být využita jako zdroj podpory, který nám dodává odvahu při prozkoumávání světa. 

• Separační úzkost: Cítíme se nervózní a rozrušení, když jsme odděleni od naší blízké osoby. 

• Nenahraditelnost:  Vazby jsou ke konkrétním osobám. Nedají se jednoduše nahradit.  

• Vznikají v průběhu doby: Trvá určitou dobu, než vazby vzniknou a v průběhu doby přetrvávají. 

Vytváří si koně vazby na nás? 

Pokud se podíváme na hlavní charakteristiky vazeb, mohli bychom přesvědčivě argumentovat, že koně si pravděpodobně vytváří vazby vzájemně mezi sebou. A spousta literatury naznačuje, že lidé si vytváří vazby ke svým domácím zvířatům (chtějí jim být na blízku, používat je jako bezpečnou základnu a a prožívají úzkost, když jsou bez nich). I když neexistuje dostatečný výzkum toho, jaké vazby lidé vytváří ke svým koním, koně by tuto roli bezpečného přístavu mohli pro své lidské majitele klidně plnit. 

Teď se znovu podívejme na seznam klíčových ukazatelů, které by mohly podpořit, že kůň má vazbu k nám. Není to tak jednoduché, že? Chce mi být můj kůň (dokonce i ten žárlivý) stále na blízku? Využívá mě jako bezpečnou základnu k prozkoumávání svého prostředí? Je nervózní, když opouštím stáj? Nebo jedu na dovolenou? Vidí mě jako bezpečný přístav v době ohrožení? Jsem pro něj nenahraditelný? Tohle už já, milovník vědy, až tak neberu. 

V počátku, když Bowlby svou teorii vazeb formuloval, byl hodně ovlivněn prací Harry Harlowa, který byl známý svými mučivými testy s mláďaty makaků. Harlow malinká mláďata odtrhl od jejich matek a dal jim na výběr ze dvou “náhradních matek” – jedna byla vyrobena z látek, druhá z drátů. Harlow prokázal, že spíše než potrava byl pro navázání vztahu pro opičí miminka důležitý kontakt a pohodlí. I přes to, že jejich “textilní” matka neposkytovala žádnou potravu, miminka trávila většinu času přitisknuta k nim a k drátěným matkám odcházela pouze na krátkou dobu nutnou pro krmení. Když byla vyděšená, vždy se pro uklidnění vracela k látkové matce, i přes to, že drátěné matky byly jejich jediným zdrojem potravy. Bowlby považoval za kritickou složku v utváření vazby právě tuto “kontaktní útěchu”, příjemný pocit, který kojenec má, když se tiskne k měkké, blízké osobě. 

U koní je jedním ze způsobů, jak vytvořit „kontaktní útěchu“, hlazení nebo škrábání na kohoutku. Současná koňská vědecká literatura se tomuto způsobu i hodně věnuje (např. DeAraugo a kol., 2014). Intenzivní škrábání kohoutku, které napodobuje vzájemnou péči, kterou si koně mezi sebou poskytují, má podstatné pozitivní a zklidňující účinky: snižuje srdeční frekvenci, snižuje hladinu kortizolu, zvyšuje produkci endorfinů. Koňský vědec Andrew MacLean navrhl, že zklidňující škrábání na kohoutku může být srovnatelné s Harlowovou kontaktní útěchou a tím pádem by mohl začít tvořit základ vztahu mezi koněm a člověkem (konference International Society of Equine Science, 2013). 

Vědkyně Carol Sankey tuto myšlenku dále zkoumala. Porovnávala odměny ve formě jídla a škrábání a jejich vliv na vytváření vazby koně na člověka a učení koně. Koně se trénovali pomocí pozitivní motivace – buď s odměnou ve formě jídla, nebo škrábání (krátké, intenzivní poškrábání na kohoutku) – aby vydrželi v klidu stát 60 sekund, bez toho aniž by byli drženi či přivázáni. Koně pak prošli “testem nehybné osoby”, což je běžně užívané měřítko vazby zvířete k člověku. Při něm má zvíře možnost volné interakce s člověkem stojícím uprostřed uzavřeného prostoru. Výzkumníci pak zaznamenávají, jak dlouho zvířeti trvá, než se k člověku přiblíží a celkovou dobu, po kterou zvíře u člověka zůstane. 

Nejen že koně, které Sankey odměňovala pamlsky, úkol zvládli rychle a snadno (ve skupině odměňované škrábáním se úkol podařilo zvládnout pouhým čtyřem z deseti zápasících studentů), ale vypadalo to, že i své trenéry mají raději. V “testu nehybné osoby” se k Sankey přiblížili rychleji, než koně odměňovaní škrábáním a také s ní po tréninku zůstávali déle. I přes to, že tento test není zkouškou vazby koně na člověka, výsledek poukazuje na skutečnost, že ať už je vazba koně na člověka jakákoliv, koně jsou na rozdíl od makaků motivováni mnohem vice jídlem, než mazlením. Sankey ale poznamenala, že koně odměňovaní škrábáním byli drbaní pouze chvilkově, což mohla být doba nedostatečně dlouhá k vytvoření vazby koně na člověka. Nicméně tato počáteční studie nám napovídá, že pokud chceme, aby se nás náš kůň držel (a aby se věci učil rychle), musíme být připraveni přinést pytel mrkve. 

Vědec vystupuje “z krabice”

Takže, žárlil můj kůň? Myslím, že ano. Strávili jsme spolu deset let a byla jsemhlavní člověk v jeho životě. Určitě ke mně má vztah, i když možná nejde o vazbupodle všech šesti klíčových ukazatelů Bowlbyho. Věřím, že si myslel, že nový kůňtoto spojení ohrožuje. Jakmile jsem ho začala znovu jezdit, projevy žárlivosti sevýrazně zmírnily. Za několik týdnů ho čeká cesta přes půlku země k nové majitelcea jednoduchá práce. Budu při loučení prožívat smutek? Bezpochyby. Ale co on? Ikdyž je to pro moje ego trochu rána, pro jeho dobro jsem ráda, že jsem jednodušenahraditelná. 

Jak zlepšit váš vztah

Trénujte koně pozitivní motivací: primárně většina lidí trénuje negativní motivací. Nenechme se mást slovem negativní. Berme negativní spíše ve smyslu odstranění něčeho než negativní jako špatný. Příkladem je tlak a uvolnění. Působíme tlakem, když dosáhneme reakce, jakou jsme si přáli, tlak uvolníme. Tím naznačíme koni, že reagoval tak, jak si přejeme.

Pravděpodobně existuje více příležitostí, které můžeme využít k tréninku pozitivní motivací. Zjednodušeně řečeno, je větší pravděpodobnost, že se v budoucnu bude opakovat chování, které bylo odměněno. Takže když vidíte něco, co se vám líbí (a zpočátku to mohou být opravdu jen male krůčky), odměňte to. Téměř všechno chování při péči se dá natrénovat přes pozitivní motivaci / posilování: klidné stání u kování, injekce, léky, stříhání, nasedání, otáčení a couvání na povel, nakládání atd. Výsledkem je nejen příjemnější a bezpečnější kůň, ale kůň, který k vám bude mít hlubší vztah. 

V současné době již existuje značná část výzkumů prokazujících, že koně se naučí požadovaný úkol v požadovaném období, ať je trénujeme přes pozitivní nebo negativní motivaci. Nicméně stejně jako lidé, koně trénovaní pozitivní motivací se učí rychleji a pamatují si naučené déle, prožívají méně stresu, reagují na lidi pozitivněji. Jsou také schopni tento trénink zobecnit na jiné trenéry, nové úkoly a po delší dobu (Sankey, 2010). 

Buďte nejlepší volbou

Trénujte v nejnudnější části koňského dne, kdy kůň nežere a zrovna si nehraje s koňskými parťáky. Možná tak využijete příležitosti, že není lepší alternativa a vztah se naváže rychleji.  Koně, kteří jsou po celou dobu ve stádě, vás potřebují méně, než sportovní koně, kteří nemají jiný kontakt, než s majitelem a ošetřovatelem. Až budete nastavovat svůj “navazovací” čas, zvažte konkrétní sociální příležitosti, jaké váš kůň má. 

Travte s koněm více času

Vazby a vztahy nevznikají přes noc. Dokonce i lidským miminkům trvá až šest měsíců, než jim úplně dojde, komu vlastně patří. Všimli jste si někdy, jak novorozence může pochovat každý, kdo chce a jak velice obtížné to bývá, jakmile je miminku čtyři nebo pět měsíců? To, že budete se svým koněm trávit vice času, nezaručí, že si k vám vytvoří vazbu. Ale pokud s ním čas trávit nebudete, pak se to nestane určitě. 

Na náladě záleží

Nedávné výzkumy naznačují, že koně jsou na nás emočně naladěnější, než si myslíme. A toto emocionální naladění může být důležitou předzvěstí vztahové vazby. Studie Bridgemana a kolektivu z University of Southern Queensland zjistila, že u 13 ze 17 dvojic jezdec-kůň se během soutěže výrazně synchronizoval srdeční tep. Ve skutečnosti by se hladiny stresu jezdce daly rozdělit na nízké a vysoké jen podle sledování srdečního pulzu jejich koně. Vyšší srdeční pulz jezdce rovněž souvisel s tím, že jezdec hodnotil chování svého koně před soutěží jako úzkostnější a reaktivnější. Souvisel také s konfliktním chováním během soutěže (vyhazování, vzpínání, uskakování). Tyto vzájemné vztahy nám neurčují příčinné souvislosti, ani nám neřeknou, jakým směrem tyto asociace míří. Vytváří nervózní nebo úzkostný jezdec úzkostného koně? Nebo znervózní jezdec na základě toho, že sedí na nervózním a reaktivním koni? Na verdikt je ještě příliš brzy, ale v závislosti na tom, s jakými emocemi vcházíme do stáje je v některé dny lepší nejezdit (Bridgeman, Pretty, a Terry, 2011).

Autor: Antonia Henderson, Ph.D., překlad Veronika Kratochvílová

Zdroj: www.horse-canada.com

“Reprinted with permission from Horse Canada magazine.”